Zápas v Ústí n.Orlicí - Hylvátech byl pro nás posledním letošním zápasem v I.KLD. Ve skutečnosti to už byla předehrávka druhého "jarního" kola. K utkání na východě Čech jsme neodjížděli s nějakými ambicemi na úspěch. Pohled na tabulkové umístění obou družstev byl jednoznačný. Ani dvoudráhu v Hylvátech jsme nijak neznali a všichni jsme tam byli úplně poprvé. Přestože je zápas na 120 hodů na dvoudráze dvojnásobně dlouhý, oproti čtyřdráze, tak jsme se toho nelekli a vyrazili jsme v plné čtyřčlenné sestavě. Dvě děvčata a dva kluci ...

Děvčata jsem nasadil v první polovině zápasu a kluky ve druhé. Denda Holoubková, jako první, dostala úkol otestovat dvoudráhu z pohledu "padavosti". Bohužel má Denda své hody natolik jemné a "hodné" a, co si budeme povídat, s ohledem na menší zkušenost i méně přesné, a tak zkouška nedopadla úplně podle představ. 388 na 120 hodů nebude patřit  k tomu lepšímu, co Denda v této sezóně zahrála nebo ještě zahraje. Každá zkušenost je ale dobrá a Denda ty zkušenosti zúročí někdy v budoucnu.

Jako druhá šla do hry Štěpánka. Její hody jsou silovější, než u Dendy, a i když se Štěpa taky trápí s přesností hodů tady její herní styl na dráhy platil. Také celkový výkon byl pro Štepu na konci příznivější, než pro Dendu, i když 419 bude, někdy v budoucnu, raději vidět v disciplíně 100 hs než na 120 hodech. Na to je ale taky ještě čas. 

Jako třetí dostal šanci vyniknout první z našich kluků - Tomáš. I když celkovým výkonem také neoslnil a zůstal hodně daleko za svými nejlepšími sezónními výkony, tak jedno mu nemohu upřít. Tentokrát mě Tomáš hodně mile překvapil způsobem hry. Klidným, jakoby rozvážným, přístupem k jednotlivým hodům, jakoby si (konečně) vzal mé často zmiňované rady o zbytečnosti končit dráhu 3 - 4 minuty před časovým limitem, k srdci. Tato změna způsobu hry přinesla jeden benefit v menším počtu újezdů v dorážce. Tentokrát jich Tomáš měl "pouze" 8, když jindy býval schopen jich vyrobit i více jak 2x tolik. Také celkový výkon v dorážce měl Tomáš lepší, než oba první hráči domácího družstva. Až bude Tomáš přistupovat stejně rozvážně a přemýšlivě i při hře do plných, půjde výnonnostně zase výše. Tentokrát zahrál do "plných" pouze o 8 kuželek více, než Štěpánka, a to není na tak zkušeného hráče žádný "šlágr". I proto Tomáš zahrál jen 458.

Vzhledem k tomu, že všichni tři naši předchozí hráči svá utkání se svými soupeři prohráli, a náš odstup v kuželkách byl už trojciferný, Lukáš si šel "už jenom zahrát" a potvrdit roli našeho nejlepšího hráče. To druhé se podařilo a Luky byl po dohrání našim nejlepším hráčem v zápase (503). To, že by si ale zahrál ke své spokojenosti, se říci nedá. Vyšla mu pouze první dráha, kdy hrál pomalejší, ale o to přesnější hody a s výkonem 145 si udělal na svou soupěřku náskok 15 kuželek. O náskok ale přišel hned na druhé dráze, kdy po matném výkonu zahrál 112 a soupeřka šla naopak do vedení o 15 kuželek. I když se Lukáš na dalších dvou drahách zlepšit (obzvláště dráha č.3 za 130 byla velmi dobrá), tak soupeřka na posledních drahách své vedení navýšila a v celkovém součtu dosáhla nejlepšího výkonu v zápase 541 kuželek. 

Podle očekávání jsme v Hylvátech na body nedosáhli, ale to nevadí. Hlavní je, že naše naděje hrají a získávají herní zkušenosti do dalších zápasů. Ten nejbližší přijde až 11.ledna 2026, kdy pojedeme do Vlašimi na 5. turnaj SP mládeže obhajovat průběžné vedení v této soutěži.